Menu

Další informace

HALLOWEEN VE ŠKOLNÍ DRUŽINĚ

HALLOWEEN ve školní družině

První listopadový pátek v podvečer, se děti ze školní družiny proměnily v duchy, čarodějnice, kostlivce a jiná strašidla, která přišla oslavit svůj oblíbený svátek Halloween.

Někdo může namítnout, že v Čechách tento svátek neslavíme. Ale už od 1. třídy se učíme anglicky a měli bychom vědět, jaké tradice se dodržují v anglicky mluvících zemích.

Nejprve si děti ve třídách rychle připravily za pomocí instruktorů a p. vychovatelek strašidelná doupata na spaní, a jakmile se rozloučila s rodiči a všude panovala černočerná tma, nic nebránilo tomu, aby se po skupinkách vydala na Halloweenskou stezku odvahy.

Během této stezky musela všechna „strašidla“splnit mnoho úkolů jako například: prolézt pavučinou a tunelem, který byl plný nejrůznějšího hmyzu, nazdobit mafin halloweenským motivem, spočítat kostlivce, střílet na duchy nebo najít klíč od pokladu ve čtyřech nádobách s podivným obsahem. Všichni byli moc šikovní, odvážní a podařilo se jim stezku úspěšně zvládnout a poklad najít.

Jakmile se ze „ strašidel“ staly po večerní hygieně opět děti, schoulily se do spacáků, povídaly si, navzájem se strašily a nakonec únavou  usnuly. Ráno se děti shodly na tom, že to byl pro všechny nezapomenutelný zážitek.

Chtěli bychom moc poděkovat všem, kdo se na Halloweenské noci podíleli. Samozřejmě děkujeme také rodičům, kteří poskytli nejen materiál pro výzdobu školy, ale také nejrůznější pochutiny, po kterých se hlavně po ránu jenom zaprášilo.

Vychovatelky ŠD

http://skolarohatec.rajce.idnes.cz/HALLOWEEN_VE_SKOLNI_DRUZINE/

 

HALLOWEEN VE ŠKOLE

Halloween

V pátek 4.11.2016 školní parlament pořádal ,,Halloween den“. Děti přišli v maskách, kostýmech nebo se strašidelně namalovali. Naše 9. třída prošla postupně všechny třídy, vyfotila se s dětmi a odměnila ty, které přišly v maskách. Zastavili jsme se také za panem ředitelem, školníkem a také v naší jídelně za našimi kuchařkami. Den se vydařil a děkujeme za to, že jsme ho mohli uskutečnit.

Denisa Řezáčová, 9. třída.

 

http://skolarohatec.rajce.idnes.cz/Halloween/

http://skolarohatec.rajce.idnes.cz/Halloween/

CO SE DĚJĚ VE ŠKONÍ DRUŽINĚ

Co se děje ve školní družině


Hned na začátku nového roku 2017 proběhl již tradičně ve školní družině DEN HRAČEK – děti si přinesly své nové nebo nejoblíbenější hračky a v tělocvičně je ukázaly, popřípadě předvedly, co umí svým kamarádům. U chlapců převládala auta a tanky na dálkové ovládání, u dívek hry, panenky a interaktivní hračky.

Další akcí v tomto roce byla návštěva dětského hřiště „ Sokolíček v Kyjově. Hřiště plné průlezek, tobogánů a hraček bylo jistě tou pravou odměnou za předvánoční pilné tvoření. Ale v družině se děti jen nehrají, a protože je letošní zima opravdu tuhá, vyráběli jsme společně krmítka pro ptáčky. Krmítka jsme nazdobili, a protože se nám moc povedla, naplnily jsme je zrníčky a zavěsily hned na několika místech. V parku, na „ Fléčku“ i v „ Zásadě“. Nezapoměli jsme ani na ostatní zvířátka a u Bobra jsme nazdobily také strom a keře jablíčky, mrkví, chlebem a kukuřicí.

                                                                                  Mgr. Hana Okáníková

http://skolarohatec.rajce.idnes.cz/Co_se_deje_ve_skolni_druzine/

BĚH MÍRU

Peace Run 2016 v Rohatci

     V neděli 12.6. 2016 doprovodila skupinka rohateckých školáků mezinárodní tým štafetového Mírového běhu, který Rohatcem probíhal. Žáci se postupně vystřídali při běhu s mírovou pochodní. Michal Škromach z 6. třídy předával na posledním úseku štafetu místostarostovi obce Tomáši Letochovi.

     Před obecním úřadem proběhlo přivítání štafety, vtipné scénky účastníků, představování členů štafety v cizích jazycích, kdy žáci určovali, z kterých států běžci pochází. Za odměnu si všichni přítomní vyslechli emočně působivou píseň Peace Run, žáci dostali na památku tričko s logem Peace Run.

     Běžci z mezinárodní štafety si pochvalovali příjemnou atmosféru jak v Hodoníně, tak také v Rohatci, včetně malého občerstvení. Nejvzdálenějšími účastníky byli běžci z Nového Zélandu a Cookových ostrovů.

     Peace Run založil atlet, filozof a umělec Sri Chinmoy, ve světě se běhá od roku 1987, u nás od 90. let 20. století. Je jenom dobře, že i skupinka rohateckých žáků včetně vedení obce podpořila hlavní myšlenky tohoto Mírového běhu, tedy šířit atmosféru harmonie, přátelství a porozumění.

                                                                                                                             Jaroslav Šmýd

                                                                                                                               koordinátor

                                                                                                                     

http://skolarohatec.rajce.idnes.cz/BEH_MIRU/

LITTNER - 8.TŘÍDA

Bejdová a Vičarová

Soustředění Littner 2016

Tentokrát se naše matematicko-anglické soustředění s paní učitelkou Bachelovou a paní učitelkou Škrobákovou nekonalo jako vždy ve Velkých Pavlovicích, ale na Littneru. Prostředí možná nebylo tak moderní, ale být uprostřed lesů bylo super, až na to, že venku jsme byli tak třikrát po deseti minutách. Ale co naděláme, když venku bylo tak sychravé počasí.

Po příjezdu, jak je zvykem velká vybalovačka a hned zostra jsme se rozjeli první matematickou hodinou. Zkoumali jsme různé hranoly a později jsme se je i snažili vytvořit. Někomu se to povedlo více, někomu méně. Potom následovala naopak spíše relaxační dávka angličtiny, kde jsme si trochu ulevili. Nějaký ten čas jsme se pak věnovali tělesům.

Co se týče noclehu a kuchyně, průměrná spokojenost.

Jako herní večer jsme si zahráli jistou hru, ve které jste měli za úkol do útvaru ze čtvercové sítě vměstnat buď tři, nebo čtyři různorodé kusy. Na čas. Proti čtyřem lidem. Někdy se opět dařilo, někdy ne.

Po poměrně klidné noci a snídani se ráno začalo s novým učivem, v našem případě Pythagorovou větou. Kdo splnil svůj úkol, mohl si jít něco zahrát ven. V úvahu připadal takový provizorní fotbal, nebo taky trénování volejbalových nahrávek.

Následovala přednáška o kombinatorice, kde jsme vymýšleli různé kombinace písmen a zjistili, kolik možností může vzniknout, když máme 3 samohlásky a 3 souhlásky, přičemž nemůžou být dvě samohlásky či souhlásky vedle sebe. Věděli byste?

Těsně před obědem jsme se zaměřili na nějaké problémové úlohy, kterými nás provedla Beáta *sem vlož příjmení*, což zahrnovalo například pravdivé a lživé tvrzení, výpočty z tabulky plné symbolů nebo kreslení různých útvarů jedním tahem.

No a po obědě se připravovala tradiční soutěž – Matboj, ve kterém, jako ostatně každý rok, bylo 15 úloh, a tým, který získá nejvíc bodů, vyhrál. Prosté. Úlohy přiměřené a tři týmy se vydaly do luštění. Mezi Adélovci, Samirovci a Radimovci propukla bitva.

Další, celkem oddechová přednáška byla na téma „Dělitelnost čtyřmi, zaokrouhlování a práce s daty“, kde jsme převážně nakupovali jogurty a uvažovali, které varianty budou výhodnější. Nicméně, večer se pokračovalo s Pythagorovou větou a taky jsme se pak snažili složit jistou „Milka krabičku“, která měla zajímavý tvar. Poslední věc na středečním programu bylo opakování aritmetického průměru.

V průběhu dne jsem ještě zapomněla zmínit další angličtinu, která se tentokrát zaměřovala na čísla. Ale když počítáte příklady jako 71 + 15 v podobě tangramu, tak to snad nikomu nevadí.

Na večer jsme si opět zahráli nějaké ty hry, praskli jsme v nich asi 10 balónků a potom „poznávací hru“, která se zvrhla v komedii.

Opět nastala noc, snad první v naší historii, kdy se naše třída rozhodla jít spát poměrně v klidu. Úspěšně.

Dopoledne už jsme byli sbalení, dopočítali nějaké ty příklady na ciferníkovou aritmetiku a povrch krychle, ještě jednou angličtinu a po obědě už se vyhlašovaly výsledky. Následně jsme všichni vyklopili svá srdce, aneb jak se nám tam líbilo.

No a co pak? Počkali jsme chvíli venku, než přijel odvoz.

Jako vždy, namáhavé dva dny, ale v některých chvílích byla i zábava.

 http://skolarohatec.rajce.idnes.cz/LITTNER/

 

DÝŇOVÁNÍ

DÝŇOVÁNÍ ve školní družině

Hned na začátku školního roku 2016/2017 jsme uspořádali ve školní družině “DÝŇOVÁNÍ“ pro děti i rodiče. Děti společně s rodiči zdobili i vyřezávali dýně různých tvarů a velikostí, kterými jsme poté vyzdobili hlavní vstup do Základní školy v Rohatci.

Ve večerních hodinách paní vychovatelky za spolupráce rodičů všechny dýně rozsvítili a tím se umocnila velmi příjemná atmosféra.

Děkujeme všem zúčastněným za hojnou účast i spolupráci a doufáme, že jsme tím přispěli ke zkrášlení naší obce.  

A na co se mohou děti ze školní družiny ještě těšit?

V nejbližší době školní družina připravuje DRAKIÁDU na fotbalovém hřišti nebo HALLOWEEN s překvapením.

                                                                                  Mgr. Hana Okáníková ZŠ a MŠ Rohatec

 

http://skolarohatec.rajce.idnes.cz/Dynovani_ve_skolni_druzine/

DÝŇOVÁNÍ ve školní družině

Hned na začátku školního roku 2016/2017 jsme uspořádali ve školní družině “DÝŇOVÁNÍ“ pro děti i rodiče. Děti společně s rodiči zdobili i vyřezávali dýně různých tvarů a velikostí, kterými jsme poté vyzdobili hlavní vstup do Základní školy v Rohatci.

Ve večerních hodinách paní vychovatelky za spolupráce rodičů všechny dýně rozsvítili a tím se umocnila velmi příjemná atmosféra.

Děkujeme všem zúčastněným za hojnou účast i spolupráci a doufáme, že jsme tím přispěli ke zkrášlení naší obce.  

A na co se mohou děti ze školní družiny ještě těšit?

V nejbližší době školní družina připravuje DRAKIÁDU na fotbalovém hřišti nebo HALLOWEEN s překvapením.

                                                                                  Mgr. Hana Okáníková ZŠ a MŠ Rohatec

ZUBNÍ PREVENCE

Už se stalo téměř tradicí, že na naši základní školu každoročně zavítají studenti stomatologie, aby dětem připomněli, jak důležitá je pro všechny dentální hygiena a  jak správně pečovat o ústní dutinu. Zaměřují se především na čištění zubů. Správnou techniku pravidelného odstraňování zubního plaku názorně předvádějí na jednom z žáků, jenž nejprve rozkouše tabletu, která pomocí zabarvení odhalilí místa indikující plak na zubech a mezizubních prostorech, která nebyla dostatečně vyčištěna. Žáci si také mohou prohlédnout různé pomůcky pro mechanické a mezizubní čištění. Ze setkání si odnášejí nové poznatky, ale také již známou radu, že nejúčinnější ochranou před zubním kazem je každodenní čištění.

 

http://skolarohatec.rajce.idnes.cz/Zubni_prevence/

ZÁCHRANNÁ STANICE BUCHLOVICE

NÁVŠTĚVA ZÁCHRANNÉ STANICE BUCHLOVICE

Díky panu Švanygovi ze spolku Dúbek v Rohatci se v posledním zářiovém týdnu mohli žáci 6. – 9. třídy zúčastnit exkurze do Záchranné stanice volně žijících živočichů v Buchlovicích. Tato stanice je součástí areálu Státního zámku Buchlovice a spravuje území celého Zlínského a Jihomoravského kraje.

Ve stanici byla zbudována trvalá expozice živočichů, zejména ptáků. Jsou zde umístěni zdraví, ale také trvale handicapovaní živočichové, což umožňuje návštěvníkům stanice seznámit se z nejčastějšími zraněními, která je mohou postihnout.

Jedním z nejdůležitějších poslání stanice je záchrana zraněných či jinak handicapovaných volně žijících živočichů, jejich léčení, rehabilitace a příprava na jejich zpětné vypuštění do volné přírody. Ošetřování zraněných zvířat je zajištěno odbornou veterinární péčí.

Mimo jiné se stanice zabývá také chovem vybraných druhů dravců a sov, zejména jestřába lesního a sokola stěhovavého.

Prostřednictví pana Martina Tomeška se žáci dozvěděli spoustu zajímavého o v této stanici umístěných zvířatech. Kromě toho jim představil i různé druhy a velikosti ptačích budek, broukoviště či hmyzí hotel. Na závěr připravil žákům soutěž, v ním zodpověděli tři otázky, na něž během návštěvy dostali odpověď. Na výherce samozřejmě čekala odměna – jak jinak než v podobě krmítka pro ptáčky.

                                                                                              Miroslava Veselská

http://skolarohatec.rajce.idnes.cz/Zachranna_stanice_Buchlovice/

 

HMYZÍ HOTEL

Žáci ZŠ Rohatec jako stavitelé hmyzích příbytků

První říjnové pondělí naši základní školu navštívili botanikové pod vedením paní Jana Švanygy. Účelem návštěvy bylo přiblížit dětem život hmyzu. Léto skončilo, mocnou rukou začal panovat podzim a pan Švaniga přišel s nápadem vybudovat „hmyzí hotel“ jako úkryt, zázemí pro hmyz v zimním období. Přivezli zhotovenou konstrukci hotelu, která byla vyrobena z masivního dřeva a měla několik pater. Žáci dostali za úkol nasbírat přírodniny, které se nacházejí v okolí školy. Práci splnili na výbornou, jelikož se jim podařilo nashromáždit velké množství šišek, nejrůznějších větviček, kaštanů atd. Ostatní materiál zajistili organizátoři akce, např. dřevěná polínka s provrtanými dírkami pro hmyz, seno, kartonový papír, bambusové tyče aj. Žáci pomalu zaplňovali jednotlivá patra obydlí, do kterého si tvorečkové zalezou a přečkají chladné období.                                                                                                          Žáci 1. – 3. tříd tak měli možnost svou snahou a prací pomoci k dobré věci a přiblížit se zase o kousek přírodě. Všechny děti spolupracovaly s nadšením a ochotou, tímto bych je chtěla pochválit. Zároveň děkujeme za pěknou spolupráci botanikům a za projekt tohoto typu. Budeme se těšit do budoucna na další setkání.

http://skolarohatec.rajce.idnes.cz/Hmyzi_hotel/

Místo, kam se ráda vracím

MÍSTO, KAM SE RÁDA VRACÍM

                                                                                            (líčení)

Vzpomínám, jak jsme jezdívali s rodiči skoro každý měsíc do západních Čech za rodinou. Byla jsem ještě malá, ale z té doby mi proběhlo v hlavě nespočet vzpomínek. Jediné, co jsem moc ráda neměla, byla ta nekonečně dlouhá a úmorná cesta přes celou republiku s minimem zastávek, cesta, z které bolelo celé tělo, ale především zadek a nohy. Byli jsme rádi za každou nepřeplněnou benzinku, kde jsme se mohli aspoň trochu nadechnout, odskočit si, občerstvit se. Za ty čtyři nekonečné hodiny bolavého těla, zničeného močového měchýře a s rodiči (zejména s tátou), jejichž nervy byly tak napnuty, že už jsem čekala jen výbuch, jsme se dopravili alespoň za Plzeň. Odtud už to šlo o něco lépe, protože už jsme před sebou v dohlednu viděli babiččinu teplou péřovou postel, cítili vůni pozdní večeře a těšili se, jak si zase projdeme onen velký dům, který připomíná svým vzhledem spíše něco jako zámek s hradem dohromady. Za hodinu od Plzně jsme se konečně dostali k vytouženému cíli, po očistci v podobě cesty v přecpaném autě. Už jsem poznávala známou věž kostela, řeku Mži, bílý most přes ni a především hodně starý výjezd lemovaný garážemi, který vedl na ulici Na Terase. Řady baráků, které znám už tak dlouho. Jakmile zastavíme, okamžitě vyběhnu ke zvonku s dlouhou hravou melodií a už slyším, jak nám jde někdo otevřít. Obvykle babička v dlouhé noční košili a za ní hned děda, který už nám pomáhá vytáhnout kufry až do třetího patra, a to nejen z ochoty, ale také, abychom mu neponičili nějakou z jeho starožitností. Všude na mě dýchá historie vyzařující z obrazů, sošek, porcelánu a nábytku. Ten kouzelný okamžik dotváří poměrně hlasité tikání obrovských hodin se zlatým ciferníkem a jejich občasné zazvonění obvykle na pozdní noční hodinu. Už jsme neměli ani sílu se vybalit, a tak jsme se jen zběžně umyli a zalezli do chladných, ale měkoučkých obrovských duchen, v kterých jsme se za chvíli zahřáli a já se v nich občas ztrácela, jelikož jsem byla malinká. Ještě chvíli jsem koukala do naprosté tmy a pak blaženě usnula. Ráno nás obvykle probudilo mírné světlo a vůně babiččina oběda, který už pomalu vařila. Já jen opatrně sešla dolů, kde na mě čekalo nachystané kakao v mém nejoblíbenějším hrnečku, v němž na dně seděla kravička, a já musela upít, abych ji viděla.

 Ráda jsem si hrávala na zahradě plné květin, zejména jiřin, okrasných stromků a těch nejvoňavějších růží, které jsem tak ráda trhala. Léto i zima tam byly kouzelné. V zimě všude napadané závěje sněhu jako v Mrazíkovi, který se leskl jako prach z křišťálu. Chodila jsem s babičkou na dlouhé procházky do lesa na kopec sáňkovat. V té době mi kopec připadal velký nejmíň jak skoro celá sjezdovka. Když jsem ho však uviděla o pár let později, tak mi přišlo, jako by už z něj skoro nic nezbývalo. Ale stejně mi to tam připadá pořád tajemné a kouzelné. Lesy jsou tam jiné než na Moravě. Jsou plné mechu zářícího jako koberečky smaragdu, hub a kapradin rostoucích podél potůčku uprostřed lesa. Vždy jsem tam ráda chodila na borůvky, který je tu plno. Sice jsme z toho měli fialové ruce, jazyk, oblečení a vlastně skoro všechno, ale ten pocit jenom sedět v lese, neslyšet nic než šumění jehličí a drobné živočichy, zaobírat se jen trháním modrých bobulek, za to stojí.

Každá cesta na tato místa mě vrací do let, kdy jsem byla malinká, do dob, kdy se všechno zdálo krásné, překvapivé i tajemné. Celé okolí doteď na mě působí jakýmsi zvláštním příjemným dojmem, když se vracím myslí k tomu, jak jsem prošla celé okolí města, starou jízdárnu, kde už sice nejsou koně a konají se zde jen výstavy, klidnou alej, kam jsme se občas chodili koupat do potůčku a k tomu domu, kde jsem prožila značnou část dětství. Chtěla bych se tam vrátit. Teď už tam jezdíme málo a hodně se toho změnilo. Vzpomínky naštěstí zůstanou.

                                                                                                                             Tereza Průšová (9. třída)

Strana 6 z 12