Menu

Další informace

ZÁPIS DO 1. TŘÍDY 2019

ZÁPIS DO 1. TŘÍDY

 Den před čtvrtkem 11. 4. 2019, dnem, kdy se konal zápis do 1. třídy, nás oslovila paní učitelka Ševčíková, jestli bychom pomohly při zápise. Naše odpověď byla jasné ANO, protože máme rády děti.

Bylo úžasné být jako ti, kteří nás před 8 lety poprvé vítali na našem zápise.

Děti byly moc šikovné a rodiče a učitelé moc milí. Dokonce si s námi zachytal rybičky sám pan řerditel.

Bylo nám ctí doprovázet budoucí prvňáčky na jejich velké cestě vpřed a vidět, jak se těší.

 

Nikol, Terka, Markéta a Gabča - žákyně 8. třídy

 

 

https://skolarohatec.rajce.idnes.cz/ZAPIS_DO_1._TRIDY_2019/

UKLIĎME ČESKO

 

 

https://skolarohatec.rajce.idnes.cz/UKLIDIME_CESKO/

SPOLUPRÁCE S SVP HODONÍN

SPOLUPRÁCE SE STŘEDISKEM VÝCHOVNÉ PÉČE V HODONÍNĚ

V úterý 16. 4. 2019 proběhla na naší škole beseda pedagogických pracovníků se zástupci střediska výchovné péče.

Jedná se o středisko, které poskytuje svým klientům dlouhodobou a hlavně bezplatnou službu. Klienty bývají především děti ve věku 3 – 18 let, které mají ať už ve škole nebo v rodině jakékoliv výchovné problémy. Mezi tyto patří zejména záškoláctví, lhaní, sebepoškozování, užívání návykových látek, nebo špatné vztahy v rodině.

Na středisko se může obrátit s radou o pomoc jak škola, tak samotná rodina, popř. lékař. Pracovníci se navíc účastní i výchovných komisí ve školách, na nichž se projednává nevhodné chování problémových žáků.

Pro naši školu je spolupráce s tímto střediskem velmi důležitá, protože díky ní můžeme včas podchytit výchovné problémy některých žáků, popřípadě nasměrovat samotné rodiče, kteří mnohdy pomoc vyhledávají.

                                                                                                                                                                                                                                     Miroslava Veselská

https://skolarohatec.rajce.idnes.cz/Spoluprace_s_SVP_Hodonin/

 

PROJEKTOVÝ DEN

projektový den

CVIČENÍ COPO, aneb první pomoc

Cvičení CO, PO – stejně a přesto jinak

Dne 17. 4. 2019 proběhlo v naší škole cvičení CO, PO, tedy civilní obrany a požární ochrany, což není až tak neobvyklé, jelikož toto důležité cvičení absolvujeme několikrát  ročně. Tentokrát jsme ale mezi námi přivítali studentky 3. ročníku střední zdravotní školy v Kyjově a jejich vedoucí učitelky, díky kterým pro nás teoretické znalosti dostaly konkrétní hmatatelnou podobu a my jsme si tak jejich zásluhou mohli zkusit „práci v terénu“ – tedy nácvik poskytování první pomoci v konkrétních situacích.

Žáci 2. stupně byli rozděleny na stanoviště, na kterých se tak na okamžik stávali zdravotníky a těmi nejdůležitějšími osobami v prvních okamžicích po úrazu popálením, pořezáním, ale také těmi, kteří dokázali člověku téměř bez života díky získaným vědomostem obnovit krevní oběh díky správnému a včasnému provedení masáže srdce.

V další části programu tohoto dne se pak žáci zúčastnili přednášky na téma „Poruchy příjmu potravy“, která byla velmi zajímavá a doplněna o spoustu užitečných odkazů, šokujících informací, ale taky smutných záběrů na osudy nemocných lidí.

Celý den utekl jako voda. Všichni žáci se zaujetím pracovali. Zároveň si také uvědomovali nejen potřebnost těchto znalostí v běžném životě, ale také ohromnou důležitost studia nejrůznějších zdravotnických oborů – ať už na škole v Kyjově či kdekoliv jinde.

                                                                                                                                                             Mgr. Lucie Šaurová

 

https://skolarohatec.rajce.idnes.cz/CVICENI_COPO_-_prvni_pomoc/

Den etikety

Den etikety

Dne 15.3. 2019 se na naší základní škole uskutečnil Den etikety. Tento den spočíval v tom, že si žáci 3.- 9. tříd připravili scénky na dané téma týkající se etikety nebo její části. Tyto scénky byly uskutečněny v kulturním domě. Všechna představení se velice povedla a žáci si s nimi dali velkou práci.

Po skončení programu na kulturním domě nastal čas oběda, kdy si vybraní žáci 9. třídy vyzkoušeli, jaké to je být číšníky. Obsluhováni byli žáci první třídy a učitelský sbor.

Tento projektový den se velmi vydařil, ovšem by se nezrealizoval, kdyby nebylo pánů učitelů a paní učitelek, kteří se zapojili, paní kuchařek, obce Rohatec (která poskytla prostory na kulturním domě) a v neposlední řadě taky všech žáků, kteří se jakkoliv zapojili. Všem tímto celá devátá třída moc děkuje za pomoc při zrealizování jejich nápadu.

Strnadová Magda, žákyně 9.třídy

 

https://www.youtube.com/watch?v=E_PrHUDE_UA&feature=youtu.be&fbclid=IwAR21Qc9SUlfILnYitYpvtc8Uhi58JGu3I_a8ovceDE_4w74rv-QF5rjb88c

CO JE NOVÉHO VE ŠKOLNÍ DRUŽINĚ

Co je nového ve školní družině

Ani jsme se nenadáli a vánoční svátky utekly jako voda. Děti přišly po prázdninách s usměvavými a spokojenými tvářičkami. 

Hned první den, 3. ledna, jsme se všichni posadily na koberec a povyprávěly si o dárcích, které pod stromečkem našly. Panenky, "petshopáci", Lego, mobilní telefony, tablety… To vše padlo při společné debatě. 

Proto nás brzy čekal "Den hraček", kdy si děti přinesly hračku, která je pro něj ta nejlepší. Každý ji představil, řekl, od koho ji dostal a ukázal všem v družině. Po celý den jste tak mohli potkat auto na ovládání, postavičky z pohádek, rozkládací karavan pro panenky Barbie, plno plyšáků, Nerf, vojenské zbraně aj. 

A co čeká děti z družiny dál? Za jejich krásné vánoční koledování, které se letos poprvé uskutečnilo na Kulturním domě, společně v únoru navštívíme dětské centrum Sokolíček v Kyjově. Brzy nás taky čeká maškarní dovádění - zábavné odpoledne v maskách se soutěžemi a vyhlášením nejhezčí masky. V březnu vyjedeme do hodonínské knihovny, paní knihovnice si pro nás připravily pirátský program.

Nezapomínáme ani na zvířátka v přírodě. Společně jim půjdeme nasypat do krmítek a nazdobit stromeček ovocem, zeleninou a usušeným pečivem. 

Vychovatelky školní družiny

https://skolarohatec.rajce.idnes.cz/CO_JE_NOVEHO_VE_SKOLNI_DRUZINE/

SLOHOVÁ PRÁCE - Smutná zimní krajina

SMUTNÁ ZIMNÍ KRAJINA

Bylo ráno a já se dívala z okna na zasněžené vrcholky hor, které v dálce tvořily korunu zimy. Slyšela jsem meluzínu, jak mi našeptává jít ven za tou nádherou a stát se součástí toho krásného zimního obrazu. Otevřela jsme okno. Cítila jsem, jak se mi do vlasů vplétají vločky a pokrývají mne stejně jako krajinu. Byla to nádhera. Všude byl sníh bílý jako papír, který se třpytil pod jemným svitem bledých slunečních paprsků, které se snažily prodrat hustými mraky, šedivými jako myší kožíšek. Všechno bylo tak krásné a nevinné jako batole. Všude bylo ticho. Nikdo si venku nehrál a ani ptačí koncert nebylo slyšet, jako tomu bývá na jaře. Každý se jen snažil ukrýt v teple svého domova.

Náhle fouknul vítr a dal mi studenou facku na mé omrzlé tváře. Raději jsem okno zavřela. Vše bylo náhle jiné. Stromy se klaněly až k zemi jako poddaní chladnému větru a vločky, které se tak elegantně a s něhou snášely dolů, teď jen zmateně a chladně poletovaly vzduchem. Už to nebyl ten nevinný a vlídný obraz a já už se necítila jeho součástí. Bylo to tak cizí a vzdálené. Vše působilo tak krásně, ale přitom chladně a bezcitně.

Jak jsem tak sledovala tu krajinu, přepadl mě pocit samoty a smutku. Srdce se mi sevřelo a já poznala pravou tvář zimy. Zjistila jsem, že to, co je tak nádherné na pohled, je vlastně úplně opuštěné a smutné.

                                                                                              NIKOL MARKOVÁ, 8. TŘÍDA

SLOHOVÁ PRÁCE - Procházka zimní krajinou

PROCHÁZKA ZIMNÍ KRAJINOU

Svítá. Paprsky studeného slunce dopadají na moji zmrzlou tvář, zahalenou v teplé čepici a šále.

Jdu po zmrzlé cestičce. Na jedné straně les, na druhé louka. Vše je zasněžené jako v pohádce. Slyším rychlý dupot. Podívám se do lesa a vidím, jak z větvičky stromu opadl sníh, který ozářený slunečními paprsky vypadal jako padající třpytky. Byl to zajíc. To on zavadil o větev, zatímco utíkal nejspíš za svou zaječí rodinou. Slunce už je napůl vidět. Cestička končí, a tak stoupnu nohama na sníh, kterým je zasněžená celá louka. Paní Příroda se tentokrát přemohla. V dálce jsem zahlédla krmelec. Třeba se mi poštěstí a uvidím srnce. Šla jsem blíž. Sníh pode mnou křupe a já pokračuji s pocitem, jako bych se propadala. Jsem asi čtyři metry od něj. Kdybych si ho tak mohla pohladit. Krásný hnědý srnec. Postával u krmelce. Vypadal uvolněně. Tak klidně. Myslím, že o mně neví. Ale najednou, když jsem se chtěla přiblížit, se na mě podíval. Neutekl. Jen jsme se dívali hluboce do očí. Nic jiného. V dálce jsem zaslechla ránu a srnec utekl. Musela jsem si dát proti sluníčku ruku před oči, abych vůbec něco viděla. Nebylo tam nic. Možná to přišlo odjinud. Alespoň toho milého tvora nestřelil. Když jsem se vracela zpět na cestu, uviděla jsem ho znovu. Naše oči se opět střetly. Byl zajímavý. Nebál se, i když jsem byla tak blízko. Mohla bych se na něho dívat hodiny. To, jak se na mě díval, bylo jiné než od lidí. Bylo to tak uklidňující. Jakoby mi chtěl něco říct, ale nemohl. Je němý. Jen na mě mrkal a nehybně stál, stejně jako já. Měla jsem pocit, že chce, abych šla k němu blíž. Udělala jsem tedy krok. Jen sklonil hlavu, ale pořád mě pozoroval. Klidně jsem nakračovala k němu. Když jsem byla vedle něho, dala jsem mu ruku před nos, aby věděl, že mu nechci ublížit. Sklonil hlavu k zemi a dovolil mně si ho pohladit. Byl to úžasný pocit. Pocit, že se mě nebojí a má moji důvěru.

V momentu jsem ale uslyšela vytí vlka. Srnec se polekal. Bylo vidět, že ho zalil strach. Utekl. Bylo to všechno tak rychlé. Když jsem znovu uslyšela vytí, věděla jsem, že nejsem vítaná. Srdce mi tlouklo strachem. Raději jsem rychle spěchala domů.

………. tady jsem opět ucítila teplo a bezpečí.

GABRIELA ZEMÁNKOVÁ, 8. TŘÍDA

POLONÉZA ŽÁKŮ 9. TŘÍDY

Rohatecký Obecní ples

V polovině ledna, po tříměsíčním nácviku polonézy pod dohledem paní Evy Škromachové a Zuzky Chalupové, jsme měli tu čest tančit polonézu na Obecním plese v Rohatci. Holky na sobě měly bílé svatební šaty a kluci košile se společenskými kalhotami. Po odtančení z nás všech spadl velký stres a tréma, kterou jsme měli snad úplně všichni. Postupem času jsme se od různých „plesařů“ dozvídali, že nám to moc všem slušelo a že se nám polonéza povedla. V ten moment jsme si všichni řekli, že i když se nám někdy na zkoušky nechtělo, nebo se nám někdy nedařilo, že to mělo svůj smysl a jsme obohaceni o nové zkušenosti.

Dále nastalo focení a hned poté jsme se všichni nahrnuli na parket a tančili jsme. Jako první s rodiči, pak s prarodiči a zkrátka s kýmkoli. Díky úžasným DJ jsme skoro celý večer protancovali. Také hrála Dechová hudba se dvěma zpěvačkami, která nás také velmi chytla. Ještě jednou děkujeme za ples, který jsme si ohromně užili.

 

Za IX. třídu Kateřina Vlachová

https://skolarohatec.rajce.idnes.cz/POLONEZA_2019