Stará verze stránek - Stránky jsou ve výstavbě - Prosíme o trpělivost

Menu

Další informace

pondělí, 18 březen 2019 00:00

SLOHOVÁ PRÁCE - Smutná zimní krajina

Napsal(a) 

SMUTNÁ ZIMNÍ KRAJINA

Bylo ráno a já se dívala z okna na zasněžené vrcholky hor, které v dálce tvořily korunu zimy. Slyšela jsem meluzínu, jak mi našeptává jít ven za tou nádherou a stát se součástí toho krásného zimního obrazu. Otevřela jsme okno. Cítila jsem, jak se mi do vlasů vplétají vločky a pokrývají mne stejně jako krajinu. Byla to nádhera. Všude byl sníh bílý jako papír, který se třpytil pod jemným svitem bledých slunečních paprsků, které se snažily prodrat hustými mraky, šedivými jako myší kožíšek. Všechno bylo tak krásné a nevinné jako batole. Všude bylo ticho. Nikdo si venku nehrál a ani ptačí koncert nebylo slyšet, jako tomu bývá na jaře. Každý se jen snažil ukrýt v teple svého domova.

Náhle fouknul vítr a dal mi studenou facku na mé omrzlé tváře. Raději jsem okno zavřela. Vše bylo náhle jiné. Stromy se klaněly až k zemi jako poddaní chladnému větru a vločky, které se tak elegantně a s něhou snášely dolů, teď jen zmateně a chladně poletovaly vzduchem. Už to nebyl ten nevinný a vlídný obraz a já už se necítila jeho součástí. Bylo to tak cizí a vzdálené. Vše působilo tak krásně, ale přitom chladně a bezcitně.

Jak jsem tak sledovala tu krajinu, přepadl mě pocit samoty a smutku. Srdce se mi sevřelo a já poznala pravou tvář zimy. Zjistila jsem, že to, co je tak nádherné na pohled, je vlastně úplně opuštěné a smutné.

                                                                                              NIKOL MARKOVÁ, 8. TŘÍDA

Číst 191 krát